Montessori v dětském pokoji. Aneb jak zařídit dětský pokoj tak, aby vyhovoval potřebám dítěte

Co je Montessori?

Přestože jde především o filozofii vzdělávání, metoda Montessori se v poslední době aplikuje i na domácí prostředí. Montessori dokáže zajistit správné prostředí pro dítě. Dětský pokoj by měl být čistý, uklizený, příjemný, jednoduchý a funkční. Každý prvek v něm má své místo z nějakého důvodu, především pomáhá dítěti rozvíjet se. Dítě se tak může věnovat zajímavé práci, pro kterou se samo rozhodne. Taková činnost většinou přináší dlouhodobou koncentraci, která by neměla být za žádných okolnosti přerušena. Dítě tak samo zkoumá prostředí, ve kterém žije, rozvíjí své schopnosti. Je mu umožněno, aby rozpoznalo své chyby a naučilo se být za ně zodpovědné.

Dospělý je pouze pozorovatel a průvodce. Pomáhá a stimuluje dítě. Nerozhoduje za něj. Nesnaží se mu za každou cenu vsugerovat své vnímání světa. To umožňuje dětem, aby byly samostatné. Přemýšlejí a následně jednají zcela samy, což rozvíjí také jejich sebevědomí a vnitřní disciplínu.

Metoda Montessori nese jméno italské lékařky

Maria Tecla Artemisia Montessori se narodila 31. srpna 1870. Byla to italská lékařka a vychovatelka, která určila zásady metody vzdělávání nesoucí její jméno.

Pozorováním dětí na psychiatrické klinice přišla na myšlenku, že každý člověk má sklon k vývoji, že i postižené děti se dají vzdělávat, pokud se k nim přistupuje jiným způsobem a mají-li možnosti pracovat s pomůckami, a že jejich problém není zdravotní, ale pedagogický.

Maria Montessori zemřela 6. 5. 1952. V současné době rozvíjí teorie M. Montessori její vnučka Renaldine Montessori.

Dětský pokoj podle pravidel Montessori

Vzhledem k tomu, že malé děti si často hrají na průzkumníky, je třeba věnovat zvýšenou pozornost zajištění bezpečnosti. V dětském pokoji podle Montessori se nepočítá s žádnými ostrými rohy a hranami, všechna nebezpečná místa musí být zakryta nebo odstraněna. Vyžadují se kryty elektrických zástrček, zábrany proti svévolnému otevření okna. Taková opatření zaveďte v celém bytě.

Dvířka skříněk, ve kterých skladujete nebezpečné věci či kapaliny (čisticí prostředky, barvy a laky, těžké a ostré nástroje apod.) zajistěte zábranou proti otevření.

Součástí Montessori metody je také bezpečně umístěné zrcadlo. Mělo by být ve výšce vašeho dítěte. Dítě dokáže strávit pozorováním svého odrazu i několik hodin. Studuje svůj obličej, tělo, pohyby, prostředí za sebou. Propojuje je a pomalu zjišťuje, že se dívá na svůj odraz. To je přirozený a zdravý vývoj.
 

Koncept Montessori nahrazuje dětskou postýlku podlahovou postelí. Matrace nebo postel, která leží přímo na podlaze, umožňuje vašemu dítěti, aby mohlo volně a bezpečně vylézt na postel a sestoupit z ní, kdykoli chce. Ve vyšším věku nahraďte matraci nižší postelí. Oblíbené jsou postele ve tvaru domečku, které podporují dětskou kreativitu.
  
V duchu nezávislosti a samostatnosti dítěte umístěte do dětského pokoje nízké police, koše a boxy. Dítě by mělo mít všechny své hračky a knihy na dosah. Samo se rozhoduje, čemu se chce právě věnovat. Musí být přístupné na nízkých policích a v koši nebo průhledných krabicích (takže váš malý může vidět, co je uvnitř).
 
V ložnici podle Montessori se také doporučuje vytvořit prostor ke čtení. Vyberte si nízkou knihovnu, kde jsou knihy dítěti přístupné. Kromě toho můžete na podlahu přidat nějaké polštáře, týpí stan nebo houpací síť. Vytvoříte tak útulný prostor a povzbudíte vaše dítě ke čtení.
 
Vytvořte dítěti tvůrčí koutek. Šikovným řešením jsou různé tabule na zeď, kde dítě může zaznamenat své představy a myšlenky. Také do pokoje zakomponujte stolek a židličku. Tento nábytek by měl velikostí odpovídat výšce vašeho dítěte. V takovém koutku bude trávit velkou část dne. Kreativními činnostmi se přirozeně bude rozvíjet jeho tvořivost a myšlení.
 

19 pravidel

Maria Montessori také vytvořila 19 základních pravidel, která vám pomohou při výchově vašich dětí:

1. Děti se učí tomu, co je obklopuje.
2. Pokud je dítě často kritizováno, učí se odsuzovat.
3. Pokud je dítě často chváleno, učí se hodnotit.
4. Pokud vidí agresivitu, učí se bít.
5. Pokud se s dítětem zachází poctivě, učí se spravedlnosti.
6. Pokud se dítěti často smějí, učí se nesmělosti.
7. Pokud dítě žije s pocitem bezpečí, učí se věřit.
8. Pokud je dítě často káráno, učí se cítit provinile.
9. Pokud dítěti často dáváte za pravdu, učí se mít k sobě dobrý vztah.
10. Projevujete-li vůči dítěti často svou shovívavost, naučí se být trpělivé.
11. Budete-li dítě často povzbuzovat, získá sebedůvěru.
12. Žije-li dítě v přátelské atmosféře a cítí se potřebné, naučí se v tomto světě nacházet lásku.
13. Nemluvte o dítěti ošklivě, ať už je přítomno nebo ne.
14. Soustřeďte se na rozvoj toho dobrého v něm, aby pro to špatné nezůstalo místo.
15. Vždy poslouchejte a odpovídejte dítěti, které s vámi mluví.
16. Važte si dítěte, které udělalo chybu a dokáže ji hned nebo o něco později napravit.
17. Buďte připraveni pomoci dítěti, které hledá, a snažte se být neviditelní pro ty děti, které už našly.
18. Pomáhejte dítěti osvojit si to, co si neosvojilo dříve. Pomáhejte mu a naplňte přitom okolí péčí, tichem a láskou.
19. Pokud jednáte s dítětem, dodržujte vždy ty nejlepší zásady slušného chování. Dávejte mu to nejlepší, co je ve vás samých.